Historie YMCA ve světě

YMCA vznikla v Londýně 6. června 1844 jako sdružení dobrovolníků. U jejího zrodu stál mladý (tehdy třiadvacetiletý) obchodní příručí George Williams s 11 kamarády. Jejich cílem bylo žít podle evangelia, vést mladé muže k víře jako protiklad k dravému životnímu stylu a předcházet tak nástrahám rozvíjejícího se kapitalismu (zločinnosti, alkoholismu ap.) v rychle se industrializujících a odlidšťujících městech. Od počátku byl kladen důraz na vzdělání, zlepšování sociálních podmínek, smysluplné využívání volného času, na rozvoj celé osobnosti člověka. Ekumenický charakter hnutí byl dán nejen programovým prohlášením, ale i skutečností, že dvanáct mladých zakladatelů bylo členy čtyř londýnských církevních denominací. Zájem o organizaci se rychle rozšířil a ještě téhož roku má nové hnutí pronajaty své první shromažďovací místnosti.

Původní záměr se ukázal jako příliš úzký, uzavřenost společenství pouze pro křesťany připomínala řadu tradičních církevních společenství. Zakladatelé hnutí proto záhy učinili tři rozhodnutí, která mají pro YMCA trvalý význam:

• Z řady návrhů byl vybrán název YMCA . Vedení má být křesťanské, křesťany však nemusejí být všichni, kdo se práce v YMCA zúčastňují a kterým YMCA slouží.
• Byl změněn cíl a poslání YMCA - jde o všechny mladé muže (později i ženy). Vedle růstu duchovního je kladen důraz na širokou škálu vzdělání, zlepšování sociálních podmínek života, životní orientaci a smysluplné využívání volného času. Později k tomu přibývá i rozvoj tělesný a formuje se ústřední myšlenka poslání YMCA - usilovat o symetrický rozvoj celé osobnosti člověka.
• Zřizuje se institut běžného členství, který umožňuje každému zúčastnit se všech aktivit pořádaných YMCA. Potvrzuje se laické vedení hnutí. O osudu hnutí rozhodují dobrovolní spolupracovníci. Zaměstnanci a sekretáři mají jen hlas poradní.

V roce 1851 se v Londýně koná světová výstava, při níž je návštěvníkům z celého světa rozdáno 300 tisíc informačních letáků. Ještě téhož roku vzniká YMCA v Kanadě a USA, šíří se do Skotska, Irska, Indie, Australie, na Srí Lanku, Nový Zéland, do Jižní Afriky. První sdružení na evropském kontinentě vzniklo 1852 ve Francii a 1855 v Rakousku.

Pro dějiny YMCA je klíčovou událostí 1. mezinárodní konference YMCA roku 1855 v Paříži, na níž rozhodnutím 99 delegátů z 9 zemí vznikla Světová aliance YMCA (WAY). Byla formulována Pařížská báze , vymezující program a poslání sdružení. Tento předobraz moderního ekumenického myšlení, překonávajícího dogmatické spory, je dodnes sjednocujícím prvkem a základem veškeré práce YMCA.

Světové ústředí YMCA (WAY = World Alliance of YMCAs)

V roce 1894 již YMCA měla přes 500 000 členů ve 34 zemích.

Do konce 19. století se hnutí rozšířilo prakticky do celého světa a stalo se součástí mravní obrody průmyslové společnosti. Když v roce 1894 YMCA slaví 50 let svého vzniku, je to již světově uznávaná organizace. Od té doby je spojena s kolonizací, rozvojem obchodu, ale též se západoevropským a americkým myšlením a kulturou. Tuto kulturu a s ní spojené hodnoty také postupně "vyváží" do ostatních částí světa, včetně nově utvořeného Československa v roce 1918.

Během první světové války YMCA předvedla ukázku "praktického křesťanství". V řadě zemí vznikají střediska služeb, určená jak pro vojska spojenců na bojištích, tak pro práci s poraženými protivníky v zajateckých táborech. V té době se rodí ymkařský trojúhelník jako označení služby, kterou "válečná sekce YMCA" vykonává - pomoc tělu, duchu i duši vojáka. Poslání vojenské přechází rychle v pomoc civilní. YMCA je iniciátorem sjednocovacích snah a aktivně přispívá k rozvoji skutečné ekumeny.

Po první světové válce se rozvoj občanské společnosti, postupující sekularizace a technický pokrok odráží i ve struktuře YMCA. Rozšiřuje se zájmová činnost, budují se rezidenční tábory a domy mládeže, většinou s ubytovacími kapacitami. Klubová a společenská činnost je prohlubována sepětím s místní komunitou, službou veřejnosti, s odpovědností za věci veřejné. Z řad YMCA vycházejí význační politikové, vědci, nositelé Nobelovy ceny. YMCA znovu objevuje význam přátelství, jednoty a společenství. V průběhu let přesáhly programy YMCA zájmy a potřeby mladých mužů v průmyslovém velkoměstě, otevřely se pro druhé pohlaví, celé rodiny, různé třídy, kultury a rasy.

S rozmachem hnutí YMCA souvisí i aktualizace Pařížské báze a vyjádření poslání YMCA v nových zemích, kulturách a dobách. Na mezinárodní konferenci YMCA v Ugandě roku 1973 byly přijaty Kampalské principy , v nichž cíle YMCA byly pojmenovány konkrétními úkoly:

• usilovat o rovnost příležitostí a spravedlnost pro všechny,
• vytvářet a upevňovat prostředí lásky a porozumění mezi lidmi,
• v YMCA a celé společnosti podporovat a prosazovat čestnost, opravdovost a tvořivost,
• rozvíjet a upevňovat formy vedení a programů, které dokumentují rozmanitost a hloubku křesťanské zkušenosti
• pracovat pro rozvoj celého člověka.

V době studené války YMCA ztrácí členské země za železnou oponou. Zahajuje práci v zemích, kde křesťané často tvoří menšinu obyvatelstva. Vede soustavné projekty pomoci zemi i člověku, celosvětové akce na záchranu uprchlíků, obětí zemětřesení a hladomoru, podporuje úsilí národů o svobodu. Hnutí roste, členských zemí přibývá, vzniká Evropská Aliance YMCA (EAY) a další v ostatních světadílech. YMCA organizuje levné cestování mládeže, zřizuje ve svých táborech první školy v přírodě se vzdělávacím a ekologickým programem.

Evropská aliance YMCA (EAY = European Alliance of YMCAs)